Konec

​[Sloka 1]

Káva tiše chladne, na stole je prach,

v kalendáři prázdno, v očích divnej strach.

Stavíme si mosty z karet nad propastí dní,

věříme v ten zítřek, co se možná nesplní.

Obzor je jen čára, co se v dešti rozpouští,

jsme jen kapky vody uprostřed svý pouště.

​[Předrefrén]

Nekoukej se dopředu, tam cesta končí v šeru,

všechny naše plány jsou jen sázky na důvěru.

Mapy lžou a kompas dávno ztratil směr,

jsme jenom figurky v jedný z mnoha her.

​[Refrén]

Budoucnost je nejistá, jen mrak, co vítr honí,

stojíme na hraně, kde hrana zvonu zvoní.

Můžeš běžet kilometry, nebo zůstat stát,

konec je vždy blízko, víc než ses bál snad.

Je to tichý soused, co za dveřmi tiše dýchá,

budoucnost je hluk, ale v konci je ta pýcha.

​[Sloka 2]

Skládáme si věci, co nám jednou vypadnou,

honíme se za stínem, než vzpomínky vyblednou.

Každý slib je křehký jako led, co začal tát,

znova sbírám síly, abych mohl v dešti stát.

Neptej se, co bude, ta odpověď je v nedohlednu,

i když dneska padnu, zítra se zas zvednu.

​[Bridge]

Není to strach, je to jenom pevnej bod,

převozník už čeká, až najdeš svůj brod!

Ta nejistota pálí, ale dává dnům ten lesk,

než se nebe zavře a utichne i blesk!

​[Refrén]

Budoucnost je nejistá, jen mrak, co vítr honí,

stojíme na hraně, kde hrana zvonu zvoní.

Můžeš běžet kilometry, nebo zůstat stát,

konec je vždy blízko, víc než ses bál snad.

​[Outro]

Je blízko... jako stín tvých vlastních bot.

Je blízko... jak v tichu poslední tón.

Budoucnost je mlha, co se ráno rozplyne.

A konec? Ten nás nemine.

Ten nás nemine...