Toulky se špicem

Když ráno se mlha po loukách válí,

batoh mám lehkej, den začíná.

V kapse pár sucharů, vítr mě chválí,

že cesta mě volá, tak kdo by stál?

Já a můj špic, vlčí kamarád,

v lesích nám stačí málo znát.

Kde mech je měkký, kde ticho dýchá,

tam srdce ví, že domov má.

V korunách šumí tajemství borovic,

potok se směje, jak přes kameny běží.

Pes čumákem hledá každou stopu víc,

a já si říkám – kam nás to zve?

Já a můj špic, vlčí kamarád,

v lesích nám stačí málo znát.

Kde světlo tančí v kapkách deště,

tam víme, že svět je náš.

Když večer plamen tichounce praská,

v očích mu jiskra i mír se třpytí.

Lehne si blízko, hlídá, když usínám,

a v noci sny s ním jdou lesem snít.

Já a můj špic, vlčí kamarád,

v lesích jsme sví, můžem se smát.

Kde měsíc svítí a stíny dýchaj,

tam srdce ví, že nespěchá.